THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Holy-er Than Thou 7“ je v pořadí již sedmou řadou sampleru francouzského vydavatelství Holy Records. Žánrový rozptyl zúčastněných nahrávek je poměrně pestrý a lavíruje od extrémněji pojatých metalových poloh reprezentovaných především francouzskými našinci MISANTHROPHE, přes exaltovaný japonský projekt KANDENZZA, až po obhroublý folk metal seskupení HANTAOMA či jemné kontury world music v podání RAJNA. Jako bonbónek v podobě exkluzivní licenční politiky na území Francie jsou přítomní izraelští SALEM.
MISANTHROPHE patří mezi zavedené stálice francouzské metalové scény, což také dokládá k dnešnímu datu již poměrně rozsáhlá diskografie. Aktuální album „Metal Hurlant“ zastupují skladby „Théologie du Misanthrope“ a „Le Haras D´Amazones“, které i po částečném omlazení původního jádra prezentují kapelu i v nadále dobré formě. Nicméně je vidět, že hudebníci pokračuji v poměrně zajetých kolejích a v porovnání se starší tvorbou (např. přelomový „Visionaire“, ale zčásti také předchozí nahrávka) se žádná velká překvapení nekonají. Čili i nadále typičtí MISANTHROPHE, jejichž aktuální tvorba neurazí, přesto však také bohužel nijak výrazně nepřekvapí.
Jednu z dvojice nefrankofonních seskupení zastupuje ambiciózní japonský projekt KADENZZA soustředěný kolem ústředního mozku You Oshimy, které je nejen autorem hudební, ale také instrumentální složky nahrávky. Ukázky z alba „The Second Renaissance“ opět těží z celého spektra metalových žánrů s důrazem na masivní orchestraci a epické vyznění. Výrazný patos a opakovaná inspirace např. tématy japonské anime tvorby mohou být v případě dvou uvedených skladeb stěžejními charakteristikami. Co však snižuje výsledný dojem z prezentované hudby, je právě úporná snaha být za každou cenu progresivní, která spolu s překombinovaností motivů a postupů vyznívá ve výsledku poněkud upachtěně.
Z tematického zaměření sampleru pak vystupují RAJNA, kteří svoje tvůrčí úsilí směřují do oblasti východní world music. Hudební duo je evidentně poměrně silně inspirováno dnes již kultovními DEAD CAN DANCE, nicméně si myslím, že určité osobité kouzlo nepostrádají a meditativní nádech dálného Východu může být příjemným zpestřením.
HANTAOMA pochází z jihu Francie a splňují všechny náležitosti, které je předurčují ke škatulce folk metal tak, jak je pojímána především severskými kapelami – obhroublé kytary s ozvuky blackmetalových riffů ve spojení s prvky lidové tvorby. Na rozdíl od mnoha podobně zaměřených seskupení však HANTAOMA čerpají z tradic a motivů rodného jihu, ozvláštňujíce svůj projev románským dialektem „langue d´oc“. Za celým projektem stojí členové zavedeného folkového dua STILLE VOLK.
Paletu uzavírají izraelští SALEM. Zahrnuté ukázky však nepochází z regulérní nahrávky tak, jak je tomu u ostatních výše uvedených interpretů, ale byly vybrány z dosavadní diskografie, opakovaně nahrány za účasti smyčcového kvartetu a doplněny o nové aranže.
Ačkoliv prezentovaný sampler pokrývá pouze zlomek aktuálního portfolia vydavatelství, obrázek o náplni podává, myslím, celkem jasně. Navíc je zřejmé, že vedle několika "velkých" a zavedených jmen sází Holy records také na méně známé inteprety, z nichž část má do budoucna nakročeno poměrně zajímavým směrem.
1. Misanthrope - Thélogie du Misanthrope
2. Misanthrope - Le Haras D'Amazones
3. Kadenzza - Ghost In the Shell
4. Kadenzza - The Abyss Stares At You
5. Rajna - Mona Lyssa
6. Rajna - Shalai
7. Hantaoma - Malombra
8. Hantaoma - Hantaoma
9. Salem - A Moment Of Silence
10. Salem - Anno Domini
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.